Artyčoky jsou božské - ostatně tomu i napovídá řecký mýtus, podle kterého se Zeus zamiloval do nymfy Cynary, kterou si odvedl na bájný Olympos a udělal z ní nejen svou milenku, ale i bohyni. Cynaře se ovšem zastesklo po domovu a šla navštívit svou matku. Zeus ji za to ze žárlivosti proměnil v zelený bodlák (jak příhodné pro žárlivce!) se sladkým srdcem (nymfy). Zajímavé ovšem je, že se tento mýtus v žádné literatuře nenachází a nelze jej dohledat. Ve starověkém Egyptě to byly rostliny plodnosti a dodnes jsou artyčoky označovány za afrodiziakum.
Tyto „základní“ dušené artyčoky neurazí ani nejmlsnější jazýček a jejich milovníky oslní sladkou chutí, která se v ústech rozlije po jejich pozření. Všimli jste si toho? Když artyčok dojíme nebo zapijeme, po nějaké chvíli se nám v ústech objeví takové neobvyklé sladko. Způsobuje to látka cynarin, která inhibuje chuťové buňky, jež detekují sladkost. Když pak látku spláchneme dalším soustem nebo vodou, zbyde nám v ústech právě ta sladká chuť.
Budete potřebovat:
-
zeleninový vývar*
-
artyčoky (čím více, tím lépe, my sníme těch menších bez váhání 8 na osobu)
-
citron
-
olivový olej
-
velká snítka tymiánu
-
sůl
-
čerstvě namletý černý pepř
-
bobkový list
-
nové koření
* Do malého rendlíku dáme mrkev rozkrojenou na osminky, kus nasekaného celeru (řapíkatého nebo bulvy), pórek nebo cibuli, 2 rozdrcené stroužky česneku, 2 kuličky nového koření a bobkový list a dáme je vařit na alespoň 30 minut (většinou si vývar připravuji, než očistím artyčoky, má pak čas se bez problémů uvařit).
Postup:
-
Artyčoky očistíme tak, že otrháme alespoň první dvě řady listů.
Pokud to jde, klidně jich otrháme více. Uřízneme alespoň 2/3 hlavy. Bohužel je to velké množství odpadu, ale listy jsou tvrdé a škrábou, stejně bychom je tedy nesnědli. Pokud na řezu stále vidíme špičky listů, uřízneme ještě další kousek.
-
Nožem seřízneme nožičku. Ucítíme na noži, kde je ještě tvrdá. Tvrdé části bez milosti vyhodíme.
-
Horní vrstvu nožičky nožem ořízneme (jako bychom to dělali škrabkou) a seřízneme i hlavu bodláku.
-
Hlavu rozpůlíme a lžičkou nebo vykrajovátkem vyškrábeme chloupky, které jsou uvnitř hlavy, nejsou k jídlu. Použijeme tedy jenom měkkou část rostliny.
-
Očištěné poloviny artyčoku potřeme citronem a vhodíme do mísy s citronem, trochou soli, bobkovým listem, novým kořením a tymiánem. V té můžou počkat, dokud je nepůjdeme vařit. Citron způsobí, že artyčoky nezčernají, nezoxidují.
-
Artyčoky opláchneme od citrónové vody a dáme do hluboké pánve s trochou olivového oleje, tymiánem, bobkovým listem a novým kořením. Plotnu můžeme zapnout až teď, není důvod artyčoky opékat.
-
Přidáme dvě naběračky lehkého zeleninového vývaru, který jsme si právě uvařili. Pokud použijeme jiný vývar, většinou bývá silnější, takže si ho naředíme vodou.
-
Artyčoky zastříkneme citronem a pod pokličkou je necháme dusit do změknutí.
-
Dle potřeby přidáváme vodu/vývar. Počítáme ale s tím, že tekutinu chceme vyvařit.
-
Jakmile jsou artyčoky již opravdu měkké, na největším plameni vypaříme zbytek tekutiny.
Přidáme trošku olivového oleje, lehce zastříkneme citronem (dle chuti, nechceme, aby to bylo příliš kyselé) a můžeme artyčoky nechat trochu opéci, rozhodně to ale není nutné. My to tak doma neděláme.
