Dorazili jsme do kodaňské Noma jako úplně první. Za burácejícího “yes chef,” nás nečekaně přivítala celá otevřená kuchyně a odvedli nás ke stolu, na kterém byly naaranžované suroviny, které nás později čekaly na talíři. Živí šneci, celá vykuchaná kachna. Nic pro útlocitné jedince, ale neskutečný estetický zážitek.
To už jste si mohli přečíst na mém Instagramu - ostatně zrovna za tenhle post jsem to docela schytala. Několik veganů jsem vyděsila, ale zvládli to hrdinně a slušně. Jednu paní to ovšem urazilo na nějaké niterní úrovni. Prý to je pro lidi co neví co s peněži a je to neúctivé vůči zvířeti, které zemřelo. Úctu naštěstí můžeme projevovat dle svého vlastního uvážení a pro mě je úctivější zůstat v kontaktu s realitou toho, že maso pochází z reálného zvířete.
michelinský zážitek na celý život
V kanálové oblasti Kodaně, ze všech stran obklopené mořem se nachází v poli, pod designovou (skoro ekologickou) spalovnou skleník s obchodem a kavárnou Noma Projects. Opodál stojí pod deštníkem uvaděči do jedné z nejlepších světových restaurací. Noma má 3* Michelina a jejich zelenou hvězdu za udržitelnost. René Redzepi tuto ikonu má už přes více než 20 let. Noma má tříměsíční sezóny: moře, rostliny a divočinu. Pak odjíždějí do zámoří, kde mají pop-up. Letos to bylo Kyoto, příští rok pojedou do Spojených Států. Už několik let ovšem slibují, že zavírají a nebudou provozovat restauraci tak jak ji známe — tak uvidíme, zdali tomu tak opravdu bude. Faktem je, že sehnat stůl není otázka zavolání a trvalo mi to opravdu dlouho, takže o hosty zřejmě není nouze.
Interiér je skandinávsky strohý, vyhotovený ze světlého dřeva, ale současně jemný a měkký. Moderní interiéry často působí stroze, studeně, ale tady si vysloveně vyhráli s dekorem ladícím k lovecké sezóně. Místnost zahalili do losích parohů, listů, dřeva. Na židlích měli pověšené kožešiny. U židlí se zastavme - vydrželi jsme v nich sedět 3 hodiny bez kroucení, vrtění a proklínání výrobce. Všechna světová divadla a restaurace by si minimálně v tomto měli psát poznámky!
Celá symfonie chuti začala sobím srdcem. Barbecue, okořeněně, nařezané varhánky, pro jemnost i absorbování chuti. Spíše syrové, akorát lehce ožahlé. Růžové máslo. Hned v prvním kroku jsme byli naprosto unešeni.
Na vlně divočiny to pokračovalo přes šneky, houby, mořské řasy a scoby k divoké kachně a makovicové zmrzlině. Pochopitelně nejde o recepty, které si budeme vařit doma - ani na to snad nikdo neaspirujeme. Jsou to umělecké výtvory, záměrně extravagantně komponované s cílem dosáhnout chuťové harmonie a(nebo) překvapení. V mých očích, ale žádný z následujících kroků nepředčil ono již zmíněné sobí srdce. Možná kachna. Tu totiž přinesli na stůl celou - s hlavou, tím překrásně zeleným krkem, roztaženými křídly. Prsíčka byla lehce ožahlá, vyřízlá tak, aby si člověk vytahoval celé plátky masa, ale aby ji na stůl mohli přinést v celku. Kamarádka je zvyklá kuchat kde co, neb je její muž lovec, ale kachna na ni byla příliš syrová. Já se syrovým masem nemám problém. Jedinou miniaturní výtku bych si dovolila - chuťově se kruh uzavřel až když ke kachně přinesli želé na smrkové větvičce. Ladilo to k sobě naprosto fantasticky. Jen to želé donesli až když už jsme měli skoro dojedeno a stihli jsme si říci, že "tomu něco chybí." Toť prosím jediná moje stížnost.
Servisu se nedalo vůbec nic vytknout. Každé jídlo i víno mělo svůj příběh. Odkud je houba, kde trhají bylinky. Ke stolu přinesli kombuchové scoby, pro ilustraci těm, co scoby neznají. V tácu plném mechu lezli živí šneci, ale odnesli je, protože se strašně rychle rozutečou. "Toto víno vyrobila japonka se svým francouzským manželem." Ke spoustě vín měli osobní anekdoty, ke každému jídlu byl osobní příběh. Japonské víno nám přinesl Japonec. Ne, že by nam tom záleželo odkud byl, jen to byl takový milý moment, protože mluvil o něčem ze své rodné země. Podobně to bylo i u jiných vín. Každé přinesl někdo jiný a pokaždé pro to byl důvod. Při tom všem byla ale obsluha nesmírně familiérní, příjemná a současně ochotna splnit všechny naše přání. Na rozdíl od mnoha restaurací se to vůbec nevleklo a ty 3 hodiny utekly jako voda. Navíc jsme odcházeli opravdu najezení - což u michelinských restaurací nebývá až tak běžné.
Upřímně nejsem velký fanoušek (nejen) michelinských “set menu” — důvod je prostý, mám velmi specifické chuťové preference a raději si dám jednu věc co mi fakt chutná, než 10 věcí, z nichž jich 7 vlastně nemusím. Tady už u rezervace můžete sepsat esej s tím, co nemůžete nebo nechcete. Noma je navíc spíše umělecký zážitek — a ta kvalita, ten um je na takové úrovni, že i něco co bych a priori jíst nemusela ochutnám, protože jsem zvědavá jak to bude fungovat. Jediné co jsem nedala byly šneci. Vypadaly syroví a nešlo to. Prý tam nejsou cítit, ale chyběla mi odvaha. Což je v kontextu vlastně úsměvné a mohla jsem se hecnout.
inspirujte se zdravými recepty v mé kuchařce:
Chcete začíst jíst zdravěji? Chcete do jídelníčku zařadit více zeleninových pokrmů? V mé kuchařce najdete mých 106 nejblíbenějších receptů , z nichž je velká většina čistě rostlinných . Neopomenula jsem, ale i svá oblíbená sladká jídla a recepty s masem , které považuji za tradiční pokrmy z mé kuchyně. Bez lasagní a buchtiček s vanilkovým krémem by totiž v mém životě chybělo štěstí a pozitivní vliv štěstí a spokojenosti na naší nervovou soustavu dnes již nikdo nepopírá. Kuchařka je vhodná pro začátečníky i pokročilé kuchaře.
Tato kniha je skvělým návodem pro ty, kteří chtějí do svých jídelníčků zařadit více zeleniny, ale i pro zeleninožrouty, kteří stále hledají nové vzrušující kombinace chutí.
Kniha má švýcarskou vazbu - hřbet tedy není přilepený, kniha se lépe rozevírá a při vaření se Vám nebude zavírat. Její obal je z luxusního electric blue plátna, takže se kniha bude vyjímat i jako coffee table book, kterou se můžete kochat.
Těší mě, já jsem Kristiana a strašně ráda jím! Abych to upřesnila, jím převážně rostliny všeho druhu, ale kvalitním masem nepohrdnu.
Ryby a mořské plody mi od útlého dětství nechutnaly, ale občas je vařím, protože je můj muž jí. Já mám raději zeleninu vařenou (na doporučení svého čínského doktora - o tom více jindy), on syrovou. Nepijeme limonády ani studenou vodu (protože pak trávicí trakt místo trávení zahřívá) a minimalizovali jsme mléčné výrobky na "občas" když na něco máme vyloženě chuť. U mě to většinou bývá věneček. Vyhýbáme se chemii, prefabrikátům a co jde kupuji v "bio" kvalitě, protože doufám, že je to šetrněji vypěstované a zpracované. Všechno tohle je, ale výsledek dlouholetého zkoumání, studování a srovnávání různých názorů, studií a "zaručených rad," mezi kterými je strašně těžké najít pravdu a svojí cestu - o tu svou se tu s vámi chci podělit!