naše Vánoce
Blíží se vánoční svátky a s nimi z nějakého pro mne nepochopitelného důvodu obligátní shon, stres a následné období obžerství. Napadá mě jediná otázka: proč? Jako všechno, tak i Vánoce jsou jen naším rozhodnutím. Sami se můžeme rozhodnout co pro nás znamenají, sami se můžeme rozhodnout jak se budeme stravovat a nikdo nás nenutí péct 20 druhů cukroví, natož ho jíst.
Tradice jsou krásná věc, za předpokladu, že vás těší. Pokud to děláte z pocitu povinnosti, či snad protože se to od vás očekává, tak vás uklidním - můžete se na to klidně úplně vykašlat. Vůbec nic se nestane.
Miluje váš muž vosí hnízda? Klidně mu je s láskou udělejte. Děti zbožňují perníčky? Jasně, že je společně upečete. To je všechno v pořádku, pokud si na to dokážete vyhradit čas, aniž byste byl(a) ve stresu. Ostatně proč se s rodinou nebo s kamarádkami nedohodnout, že každá upečete něco jiného a pak se podělíte? Neokradete se tak ani o “druhy” ani o “rozdávání.” Vlk se nažere, koza zůstane celá. Cukroví bude celkem méně, méně se ho sní, méně se ho vyhodí a tak nějak vám přibude na klidu.
Jak to probíhá u nás?
My už spoustu let Vánoce trávíme u nás doma na horách. Nikoho tedy kolem Vánoc neobjíždíme, vyhneme se i velkému nakupování a hlavně se úplně vyhneme chaosu, který je s vánočními svátky spojený.
Každoročně peču vánočku, tu zbožňujeme a o svůj recept se s vámi podělím! Cukroví už jsem vzdala - peču ho hrozně ráda, ale upřímně ho prostě nejíme, tedy ho u mě na blogu ani nenajdete.
23.12. nám doručí vánoční stromeček, který zdobíme zásadně se šampaňským.
24.12. večeřím telecí řízek s lehkých bramborovým salátem s nakládanými okurkami. Muž trvá na rybí polévce a kapřích řízcích.
25.12. máme pozdní oběd: dlouze pečenou kachnu s bramborovým knedlíkem a kysaným zelím.